Všímavost při onkologickém onemocnění - jak být více tady a teď
Diagnóza onkologického onemocnění často přináší do života velkou nejistotu. Člověk se ocitá v situaci, kterou si mnohdy nedokázal ani představit. Musí se vyrovnávat s léčbou, vedlejšími účinky, změnami v každodenním životě i s otázkami, na které nemusí existovat jednoznačné odpovědi.
Myšlenky se často obracejí k budoucnosti: Co bude dál? Jak dopadne léčba? Zvládnu všechno, co mě čeká? Jindy se vracejí do minulosti a hledají vysvětlení, proč se nemoc objevila právě teď a právě u mě.
V takových chvílích může být obtížné zůstat v přítomnosti. Mysl neustále pracuje, předvídá, hodnotí a hledá řešení. Vstupovat mohou také silné emoce, které nás zahlcují. Jednou z možností, jak se učit lépe zacházet s vlastním prožíváním, je všímavost, známá také pod anglickým názvem mindfulness.
Všímavost může být užitečným nástrojem psychické podpory v průběhu onkologického onemocnění. Nemusí však vyhovovat každému a rozhodně není jedinou cestou, jak o sebe v náročném období pečovat. Co vlastně všímavost znamená, jak ji můžeme rozvíjet a jakou roli mohou hrát programy mindfulness?
Co znamená všímavost? A co si pod ní vlastně představit?
Slovo mindfulness se v posledních letech objevuje stále častěji. Setkáváme se s ním v souvislosti s psychickým zdravím, zvládáním stresu, meditací i péčí o sebe. Přesto nemusí být každému jasné, co vlastně znamená. Český překlad „všímavost“ nám může napovědět, ale ani ten ještě nevysvětluje, jak všímavost vypadá v běžném životě.
Zkusme si ji představit na jednoduchých příkladech.
Možná znáte chvíli, kdy jdete známou cestou a najednou si uvědomíte, že vlastně vůbec nevíte, kudy jste šli. Vaše tělo cestu zvládlo téměř automaticky, ale mysl byla úplně jinde – u starostí, plánů nebo vzpomínek. Nebo pijete ranní kávu, ale místo abyste vnímali její chuť a vůni, přemýšlíte o tom, co všechno musíte během dne stihnout.
Všímavost znamená schopnost takové chvíle rozpoznat a vědomě obracet pozornost k tomu, co se odehrává právě teď. Všimnout si, co vidíme, slyšíme a cítíme, co se děje v našem těle a jaké myšlenky se nám právě honí hlavou.
Nejde o to, abychom byli neustále soustředění na vnitřní dění nebo abychom přestali myslet na minulost a budoucnost. To není možné. Naše mysl přirozeně putuje mezi tím, co bylo, co je a co teprve přijde. Všímavost nám ale umožňuje si tohoto putování všimnout a podle potřeby se vracet do přítomného okamžiku.
Důležitou součástí všímavosti je také způsob, jakým se k vlastnímu prožívání vztahujeme. Učíme se všímat si svých myšlenek, emocí a tělesných pocitů s otevřeností, zvědavostí a bez okamžitého hodnocení. Nemusíme se jich zbavovat ani s nimi bojovat. Můžeme je zkusit nejprve jen zaznamenat a připustit, že právě takto se cítíme.
Všímavost tedy není jen pozornost. Je to pozornost spojená s přijetím a laskavějším přístupem k sobě samým. Neznamená rezignaci ani souhlas se vším, co se nám děje. Znamená spíše ochotu vnímat svou aktuální zkušenost takovou, jaká je, a teprve potom se rozhodovat, jak na ni reagovat.
Proč může být všímavost důležitá při onkologickém onemocnění?
Když člověk onemocní rakovinou, často se jeho pozornost přirozeně upíná k nemoci. Sleduje výsledky vyšetření, čeká na další informace, přemýšlí o léčbě a jejích důsledcích. Může mít pocit, že jeho život se postupně smrskl na sérii kontrol, vyšetření a rozhodování. Myšlenky se mohou neustále vracet k tomu, co bude dál. Nejistota a obavy mohou zabírat tolik prostoru, že je obtížné věnovat pozornost čemukoli jinému.
Všímavost může nabídnout možnost na chvíli vystoupit z tohoto neustálého vnitřního dění. Ne proto, abychom nemoc ignorovali nebo před ní utíkali, ale abychom si uvědomili, že náš život se neodehrává pouze v ní.
I během léčby existují okamžiky, které mohou být příjemné, obyčejné nebo důležité. Šálek dobrého čaje, rozhovor s blízkým člověkem, procházka, oblíbená hudba nebo chvíle odpočinku. Všímavost nám může pomoci tyto okamžiky skutečně vnímat a být v nich přítomní.
Stejně tak nám ale umožňuje všimnout si strachu, smutku, vzteku nebo únavy. Nemusíme před těmito pocity utíkat ani se za ně stydět. Nemusíme se nutit do optimismu nebo předstírat, že je všechno v pořádku. Všímavost může být jedním ze způsobů, jak se učit být sami se sebou i v obtížných chvílích.
Jak můžeme všímavost rozvíjet?
Všímavost nemusí mít podobu dlouhé meditace nebo zvláštního cvičení. Můžeme ji rozvíjet prostřednictvím drobných okamžiků v každodenním životě.
Můžeme například:
Vědomě si vychutnat jídlo nebo oblíbený nápoj a vnímat jeho chuť, vůni i teplotu.
Při procházce si všímat okolních zvuků, barev a vůní.
Na chvíli se zastavit a uvědomit si, jak se právě cítíme.
Vnímat svůj dech, pokud je nám to příjemné.
Věnovat plnou pozornost rozhovoru s blízkým člověkem.
Při běžné činnosti, například při sprchování nebo zalévání květin, vnímat to, co právě děláme.
Nejde o další úkol, který musíme splnit. Není třeba podávat výkon ani se hodnotit podle toho, jak dlouho dokážeme udržet pozornost. Pokud si všimneme, že naše mysl odběhla jinam, můžeme ji jednoduše a bez výčitek vrátit k tomu, čemu se právě věnujeme.
Všímavost můžeme rozvíjet také prostřednictvím strukturovaných kurzů a programů, které nás jednotlivými technikami postupně provázejí.
Programy mindfulness: obecné i zaměřené na onkologicky nemocné
Jedním z nejznámějších programů je MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction), tedy program snižování stresu pomocí všímavosti. Vznikl v roce 1979 na Univerzitě v Massachusetts pod vedením profesora Jona Kabat-Zinna. Původně byl vytvořen pro lidi, kteří se potýkali s chronickými zdravotními obtížemi, bolestí a stresem. Postupně se rozšířil do mnoha zemí a dnes se využívá také v oblasti zdravotní péče a psychické podpory.
MBSR je obecný program, který není určen pouze lidem s konkrétním onemocněním. Mohou se ho účastnit lidé, kteří chtějí lépe zvládat stres, rozvíjet schopnost soustředění nebo se naučit vědoměji zacházet se svým prožíváním. Obvykle má podobu osmitýdenního kurzu. Účastníci se během něj seznamují s různými technikami, například s meditací všímavosti, vědomou prací s dechem, takzvaným body scanem (postupným zaměřováním pozornosti na jednotlivé části těla) nebo jemným vědomým pohybem. Součástí bývá také domácí procvičování a společné sdílení zkušeností.
Vedle obecných programů však existují také programy, které jsou speciálně přizpůsobeny lidem s onkologickým onemocněním. Příkladem je MBCR (Mindfulness-Based Cancer Recovery), tedy program všímavosti zaměřený na zvládání života s onkologickým onemocněním. Vychází z principů MBSR, ale jeho obsah je upraven tak, aby více odpovídal specifickým potřebám lidí s onkologickou zkušeností.
Vedle práce s pozorností, dechem a tělem se proto věnuje také tématům, která mohou být pro pacienty zvlášť důležitá: nejistotě, obavám z návratu nemoci, únavě, poruchám spánku, bolesti, změnám v životě nebo náročným emocím spojeným s léčbou a jejími následky.
Obecný program mindfulness a program určený onkologicky nemocným tedy vycházejí ze společných principů. Liší se především výběrem témat, konkrétními příklady a přizpůsobením životní situaci účastníků. Je důležité dodat, že ne každý kurz označený jako mindfulness pro onkologicky nemocné je automaticky programem MBCR. Konkrétní programy se mohou lišit svou strukturou, rozsahem i odborným zázemím lektorů.
Co může mindfulness přinést lidem s onkologickým onemocněním?
V posledních letech se všímavost stala předmětem řady vědeckých studií zaměřených také na lidi s onkologickým onemocněním. Výsledky výzkumů naznačují, že programy založené na všímavosti mohou pomáhat zejména při zvládání úzkosti, depresivních příznaků a psychického stresu. Některé studie poukazují také na možné zlepšení kvality života a zmírnění únavy.
Například systematický přehled a metaanalýza publikované v časopise JAMA Network Open v roce 2020 zahrnuly 28 randomizovaných klinických studií s celkem 3 053 dospělými lidmi s onkologickým onemocněním. Výsledky ukázaly souvislost mezi intervencemi založenými na všímavosti a snížením úzkosti i depresivních příznaků a zlepšením kvality života. Přínosy byly patrné zejména v krátkodobém a střednědobém období.
Významným podkladem jsou také odborná doporučení Society for Integrative Oncology a American Society of Clinical Oncology z roku 2023. Ta doporučují intervence založené na všímavosti jako jednu z možností podpory dospělých onkologických pacientů při zvládání úzkosti a depresivních příznaků, a to během aktivní léčby i po jejím ukončení.
Je ale důležité rozumět tomu, co tato zjištění znamenají. Mindfulness není léčbou nádorového onemocnění a nenahrazuje onkologickou ani psychologickou péči. Není ani zaručeno, že každému přinese stejný užitek. Může však představovat jednu z forem podpůrné péče, která člověku pomáhá lépe zacházet s psychickou zátěží spojenou s nemocí.
Mindfulness nemusí vyhovovat každému. A to je v pořádku.
Přestože strukturované programy mohou být pro řadu lidí přínosné, není nutné absolvovat kurz nebo pravidelně meditovat, abychom mohli principy všímavosti využívat. Ne každému totiž vyhovuje dlouhé setrvávání v klidu a soustředění na vlastní tělo. Někomu může být meditace nepříjemná, jiný se při ní může cítit neklidně nebo se mu mohou vybavovat obtížné vzpomínky. Dalším lidem nemusí vyhovovat skupinová forma programu, jeho časová náročnost nebo samotný způsob práce.
A to je naprosto v pořádku.
Všímavost není povinnost ani univerzální recept. Nemusíme se do ní nutit jen proto, že se o ní mluví jako o užitečné metodě. Pokud nám nevyhovuje meditace, můžeme zkusit jiné způsoby rozvíjení všímavosti. Pokud nám nevyhovuje ani to, můžeme hledat úplně jinou cestu podpory.
Pro někoho může být největší oporou rozhovor s psychologem nebo psychoterapeutem, pro jiného setkávání s lidmi v podobné situaci, tvoření, hudba, pobyt v přírodě, jemný pohyb nebo čas strávený s rodinou a přáteli.
Také je důležité vědět, že pokud je pro nás zaměřování pozornosti na tělo nebo dech nepříjemné, nemusíme v něm pokračovat. Můžeme zvolit jiný předmět pozornosti, například zvuky v okolí nebo předměty v místnosti. Pokud nám meditace vyvolává výraznou úzkost nebo jiné obtíže, je vhodné přerušit ji a poradit se s odborníkem.
Důležité je, aby způsob podpory odpovídal našim potřebám a možnostem. Neexistuje jediná správná cesta, která by vyhovovala všem.
Najít vlastní cestu je důležitější než dělat mindfulness správně
Život s onkologickým onemocněním přináší mnoho situací, které nemůžeme ovlivnit. Můžeme ale postupně hledat způsoby, jak se o sebe v tomto období starat a co nám pomáhá zvládat každodenní život.
Všímavost může být jednou z těchto cest. Někomu může vyhovovat strukturovaný osmitýdenní program, jinému krátká každodenní cvičení a dalšímu jen občasné zastavení a uvědomění si přítomného okamžiku. Není nutné, aby všímavost vyhovovala každému. Stejně tak není nutné, abychom dokázali být klidní, pozitivní nebo vyrovnaní za všech okolností.
Nemoc není zkouškou toho, jak dobře dokážeme zvládat své myšlenky a emoce. A pokud nám některá metoda nepomáhá, neznamená to automaticky, že ji děláme špatně. Důležité je najít takovou formu podpory, která odpovídá našim potřebám a vnitřnímu nastavení. Protože i v období nemoci máme právo hledat vlastní cestu, vlastním tempem a bez dalších nároků na sebe.
Všímavost neznamená, že musíme svůj život prožívat jinak. Znamená, že se můžeme učit více vnímat život takový, který žijeme právě teď.
Zdroje:
