Scanxiety: Strach před kontrolou, který zná mnoho onkologických pacientů
- před 3 dny
- Minut čtení: 2
Po léčbě rakoviny se život pomalu vrací do běžných kolejí. Přijdou dny, kdy se cítíte dobře, plánujete dovolenou nebo řešíte úplně obyčejné starosti. Pak se ale v kalendáři objeví termín kontroly.
A najednou je všechno jinak.
Možná hůř spíte. Častěji přemýšlíte nad tím, jestli vás nebolí záda víc než obvykle. Každé píchnutí v těle začne mít nový význam. Hlavou se honí otázka: Co když se nemoc vrátila?
Pro tento stav existuje dokonce vlastní název – scanxiety. Označuje úzkost nebo silný stres, který lidé s onkologickým onemocněním prožívají před kontrolními vyšetřeními, během nich i při čekání na výsledky. Přestože tento pojem vznikl teprve v posledních letech, zkušenost samotná je mezi pacienty velmi dobře známá.
Nejhorší není samotné vyšetření
Možná překvapivě výzkumy ukazují, že největší psychickou zátěží často není CT, magnetická rezonance ani mamografie.
Nejvíce stresující bývá období po vyšetření, kdy člověk čeká na výsledek. Několik hodin, několik dní nebo někdy i déle. Čas, kdy není možné nic ovlivnit, ale představivost pracuje naplno.
Nejste přecitlivělí
Možná si říkáte, že už byste po tolika kontrolách měli být klidnější. Jenže právě zkušenost s rakovinou mění způsob, jakým naše mysl reaguje na nejistotu.
Výzkumy potvrzují, že scanxiety se objevuje napříč různými typy nádorových onemocnění a v různých fázích léčby i po jejím ukončení. U některých lidí se s každou další kontrolou zmírňuje, u jiných přetrvává i několik let. Obě zkušenosti jsou normální.
Co může pomoci?
Scanxiety nejde jednoduše „vypnout“. Existují ale způsoby, které mohou čekání alespoň trochu ulehčit.
Pomáhá například:
plánovat si na dny čekání běžné aktivity,
mluvit o svých obavách s blízkými,
omezit neustálé vyhledávání informací na internetu,
dopřát si pohyb nebo relaxační techniky,
zeptat se zdravotníků, kdy přibližně budou výsledky k dispozici – i jasná informace o termínu může snížit nejistotu.
Scanxiety se netýká jen pacientů
Na kontrolní vyšetření často nečeká jen člověk s onkologickým onemocněním. Čekají i jeho blízcí.
Partner, rodiče, děti nebo přátelé mohou prožívat podobnou nejistotu, strach i bezmoc. Někdy se snaží své obavy skrývat, aby pacienta „nezatěžovali“, jindy naopak nevědí, jak se o svých pocitech bavit.
Právě otevřená komunikace může pomoci oběma stranám. Nemusíte hledat ta správná slova ani nabízet řešení. Často stačí dát najevo, že v tom nejste sami.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo čeká na výsledky kontrolního vyšetření, zkuste se místo ujišťujících vět typu „Určitě to bude dobré“ zeptat:
„Jak se teď cítíš?“
„Chceš si o tom popovídat, nebo raději přijít na jiné myšlenky?“
„Můžu pro tebe něco udělat?“
Někdy je největší oporou prostě být nablízku. Nemuset předstírat optimismus a dovolit druhému prožívat i strach.
Není ostuda mít strach
Možná nejdůležitější zpráva zní jednoduše: scanxiety není slabost.
Je to přirozená reakce člověka, který už jednou zažil, jak moc může jeden telefonát nebo jedna věta změnit život.
Pokud se před kontrolami cítíte úzkostně, nejste sami. A pokud je tento strach tak silný, že vám brání normálně fungovat nebo vás dokonce odrazuje od kontrolních vyšetření, stojí za to svěřit se svému onkologovi nebo psychologovi. Pomoc existuje – a nemusíte na ni čekat až do příští kontroly.
