Úzkost je u lidí, kteří procházejí onkologickým onemocněním, velmi častá. Nejde přitom jen o běžný strach z diagnózy, ale o hlubší a dlouhodobý psychický stav, který souvisí s nejistotou, náročnou léčbou i změnou životní situace. Podle odborných studií se výraznější příznaky úzkosti objevují přibližně u 30–40 % onkologických pacientů. V pokročilých fázích nemoci může být tento podíl ještě vyšší. Úzkost tak patří mezi běžné, ale zároveň velmi zatěžující součásti onemocnění. V

Myšlenka „vystupovat z komfortní zóny“ se v posledních letech objevuje téměř všude – od motivačních knih až po firemní workshopy. Přesto není nutné ji chápat jako dramatickou změnu života. Výzkum v psychologii spíše naznačuje, že přínos mají malé, zvládnutelné výzvy, které člověka jen mírně vychýlí z běžného rytmu. Psychologové už dlouho vědí, že úplná absence výzev není ideální. Známý vztah mezi úrovní stimulace a výkonem popisuje Yerkes-Dodsonův zákon: příliš málo podnětů

Pomoc druhým zlepšuje život pacientům i těm, kdo darují svůj čas Když se řekne „dobrovolnictví“, většině z nás naskočí obrázek laskavého člověka, který věnuje svůj čas bez nároku na odměnu. Ale v kontextu onkologické péče má dobrovolnictví daleko hlubší dopad — pro pacienty, jejich rodiny i samotné dobrovolníky. 1. Emoční a psychosociální podpora pacientů Onkologická diagnóza je pro každého zásadní zlom: přináší strach, nejistotu a často i osamělost. Dobrovolníci vstupují do